Každé léto se tisíce turistů vydávají k Baltskému moři, aby svá těla vydali všanc baltskému slunci a chladnému severskému moři. Již osmým rokem se vydávám touto dobou s báglem na zádech a nezbytným fotoaparátem, pěšky, vlakem, stopem po ose Gdaňsk – Rujana a dokumentuji tento pro mne bizarní rej. Jsem fascinován a tak trochu nerozumím lidem, kteří den co den vláčejí své slunečníky, deky a nafukovací zvířátka na písečnou pláž, kde tráví v poloze ležmo větší část dne. Myslím si, že stejný pocit nepochopení zažívají „plážoví lidé“, když mne vidí jít bosého po pláži s plnou polní a fotoaparátem na krku. Já fotografuji je a oni fotografují mne.

„Existují dva druhy deníků. Do jedněch lepíme lístky z vlaků, fotografie, vylisované květy. Zaznamenáváme do nich události, rekonstruujeme trasy cest. Píšeme je proto, abychom nezapomněli na to, co je důležité. Jsou však ještě jiné deníky. Zápisy v nich jsou nepředvídatelné, obrazy vystupují do popředí obkreslením. Zachycené momenty jsou tiché a prázdné. (…) Tyto deníky píšeme proto, abychom zapomněli na všechno, co důležité nebylo“. Tímto způsobem popisuje Lucie Lendelová v úvodu knihy Vlčí med fotografický deník Vojty Slámy, který fotoaparátem značky Flexaret zaznamenával snové příběhy, co se možná ani nestaly. Deníková tvorba Vojtova spolužáka z Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Václava Němce, má ke snovým romantickému vyprávění daleko. Ten ve svém subjektivním dokumentu s názvem Summertime zaznamenává od roku 2010 prostředí pláží Baltského Moře. Na rozdíl od Vojty Slámy však jeho fotografie mají výrazný kritický podtext a nutí nás přemýšlet nad naší konzumní společností. Němec fotografuje různé nafukovací zvířátka, slunečníky a torza těl ležících celý den na písku. Autor scénu zásadně nearanžuje, fotografuje výhradně černobíle a zůstává věrný čtvercovému formátu.

MgA. Lukáš Horký, magisterská diplomová práce Institutu tvůrčí fotografie.

Every summer thousands of tourists head to the Baltic Sea to expose their bodies to the Baltic sun and the cold northern sea. For eight consecutive summers I have travelled there too, with my huge backpack and my indispensable camera, to get from Gdańsk to Rügen, either by walking, by train or hitchhiking, in order to document this bizzare whirl. I find it fascinating and I cannot really understand the people that day after day drag their parasols, blankets and inflatable animals to the sandy beach to spend most of the day laying down. I think that the “beach people” experience the same feeling of incomprehension when they see me walking the beach barefooted, with my backpack on and my camera hanging at my neck. I take photos of them and they of me.

“There are two kinds of diaries. The first kind we fill with train tickets, photographs, pressed flowers. We use them to mark events, reconstruct the routes we took. Their purpose is to keep us from forgetting what is important. But there are diaries of different kind as well. Their records are unpredictable, images come into prominence as they are outlined. Captured moments are quiet and empty. (…) We write them in order to forget everything that wasn’t important.” In this way Lucie Lendelová describes in her introduction to the book Vlčí med the photographic diary of Vojtěch Sláma, who with his camera (of the Flexaret brand) recorded dream stories that might have never even happened. Artistic diaries of Václav Němec, Vojtěch’s classmate from the Institute of Creative Photography in Opava, have almost nothing in common with such dreamlike romantic narration. Václav Němec in his subjective documentary named Summertime records from 2010 the atmosphere of beaches of the Baltic Sea. However, his photographs, unlike those of Vojtěch Sláma, have poignant critical undertone and make us think about our consumer society. Němec makes photographs of inflatable animals, beach umbrellas and torsos of bodies lying all day on the beach. The author does not make much effort to arrange the scene, his photographs are invariably black-and-white and he remains faithful to the square format.

MgA. Lukáš Horký, Master’s thesis, Institute of Creative Photography in Opava