V rámci projektu FOREST (2015), který sdružuje fotografy různého zaměření (Wágner, Singer, Hankeová, Čermák, Vermouzek, Kratochvíl, Pikous ad.) jsem se dostal k fotografování lesa. Projekt mne natolik pohltil, že jsem mu věnoval větší část svého volného času a s nadsázkou málem způsobil můj odklon od subjektivního dokumentu, který v mé tvorbě do té doby převládal. Cyklus, který zde prezentuji je mým pohledem na les, dialogem mezi mnou a snímanou krajinou. Střídám zde fotografie, které se snaží ukázat krásu, tajemnost a mystičnost lesa, tedy to, co mne na tématu tolik fascinuje (fotografuji nejraději v deštivém, podmračeném počasí či za soumraku), se snímky, které dokazují, že les si objekty, které zde člověk-vetřelec zanechává, přetváří k obrazu svému…Po nějakém čase již není poznat, zda předmět či lidský zásah, který zde ponechal, nebyl jeho součástí od nepaměti. Fotografie jsem nasnímal během svých „podširákových“ toulek po Novohradských a Slepičích horách, které díky své opuštěnosti a nepřístupnosti mají stále punc divočiny.

When working on the project FOREST (2015) that brought together photographers from various fields (Wágner, Singer, Hankeová, Čermák, Vermouzek, Kratochvíl, Pikous, etc.), I got to photographing forest. I became so absorbed in the project that I devoted to it the bigger part of my free time and it almost steered me away from the subjective documentary that dominated my work until then. The series I present here is my view of the forest, a dialogue between me and the photographed landscape. In this series I alternate between the photographs showing the beauty and mysteriousness of the forest, that is what I find so fascinating about the topic (what I enjoy most is photographing in a rainy, glum weather or at dusk) and the photographs proving that the forest tends to transform the objects left there by intruding humans in its own image. After some time it is no longer possible to tell whether a human intervention or an object that has been left there wasn’t a part of the forest from the very beginning. I took those pictures during my tramps in the Gratzen mountains (“Novohradské hory in Czech”) that, being partly uninhabited and inaccessible, still have the hallmark of wilderness.